|
|
|
![](\"ikony/invisible.gif\"){kind=small}
Co to vlastně je fenomén poslední doby zvaný bluejacking? Při vyslovení toho slova se někdo jen lišácky usměje, jiný trošku ví, ale většina netuší. V tomto článku se Vám pokusím vysvětlit co to vlastně bluejacking je, jak se to dělá a kdo jsou lidé, kteří se této činnosti věnují.
Bluejackin (dále jen BJ) je velmi úzce spojen s technologií Bluetooth (dále BT). Tato technologie, pojmenovaná podle Vikingského náčelníka „Modrý zub“, slouží k výměně dat až mezi několika desítkami zařízení rádiovou cestou. Pro přenos se využívá vln o frekvenci 2.4 GHz, takže v případě mobilních telefonů má BT maximální dosah kolem 10m. BT je výhodný proto, jak již bylo naznačeno, že přenos probíhá „vzduchem“- takže na sebe zařízení nemusí přímo vidět. V případě mobilních telefonů se BT používá např. k výměně dat mezi mobily, bezdrátovému připojení headsetu nebo připojení k notebooku…Z bezpečnostních důvodů se podle „pravidel“ BT musí dvě zařízení, která se spolu chtějí spojit, tzv. „spárovat“. Znamená to, že na obou zařízeních se musí při vytvoření spojení zadat zvolený kód a až pak lze posílat data atd. Všichni jistě znáte „vizitku“- tedy soubor standartu vCard, kde je jméno, příjmení, tel. číslo atd… No tím se právě dostáváme k principu samotného bluejackingu: Pro poslání vizitky se telefony spárovat nemusí.
Bluejacking tedy není žádné „hackování“- neboli napojení se na cizí telefon za použití nějaké bezpečnostní díry, ale prachobyčejné odeslání vizitky. Ve skutečnosti to vypadá asi tak, že si na svém mobilu nadefinujete vizitku, jenže místo jména nenapíšete „ing. Chroustal“, ale „Zapni si ten poklopec!“. No a když se nacházíte na nějakém místě s vysokou koncentrací lidí ji odešlete.
O lidech provozujících bluejacking si něco povíme později, teď si budeme povídat o těch, díky kterým bluejacking vznikl- o lidech, kteří mají zapnutý BT a ve většině případů neví, co to vůbec je. V samotném principu technologie BT jsou totiž mechanismy, které bluejacking znemožňují: Když je BT vypnutý, nic se nepošle. No a i kdybyste byl někdo, kdo BT potřebuje mít neustále v pohotovosti (např. kvůli handsfree v autě), lze se velice jednoduše „zneviditelnit“ vůči ostatním. Můžete říct, že je neuvěřitelné že je něco takového možné, ale ona je to realita.
Vezměte si např. takovou Nokii 6310i - jeden z prvních telefonů s BT, na který jediná věc co se dá posílat jsou právě vizitky. Proč je tedy takové kvantum lidí, kteří na tomto mobilu mají BT permanentně zapnutý? Protože neví, co to BT je. A to je právě největší kouzlo bluejackingu. BJ jako takový je možný jen díky lidské neznalosti. Když pak vidíte člověka s 6310i, jak nevěřícně zírá na svůj displej, co že se mu to tam právě objevilo, neubráníte se minimálně ironickému úšklebku. Vezměte si situaci, když jedete přeplněným autobusem, jen tak z nudy si proskenujete okolí a naleznete nějaký telefon. Napíšete vizitku typu: „Máš vzadu na kalhotách díru“. No a když zahlédnete osobu s mobilem v ruce, jak se urputně otáčí a kontroluje své pozadí, máte jasno. Dostáváme se k dalšímu tématu- Bluejackerům, lidem kteří ví co to bluejacking je a aktivně ho provozují.
Bluejackeři jsou různorodí jako každá jiná komunita lidí. Jak je ale poznáme? Když proskenujeme okolí a nalezneme několik telefonů, kdo z nich je Bluejacker? .Uvedu příklad:
Nalezli jste telefony s těmito názvy: „K700i“, „0GR16F84“, „Floyd [SM]“ a „Pepa“. „K700i“ a „0GR16F84“ jsou velmi pravděpodobně lidé, kteří o bluejackingu nevědí. „Pepa“ je bluejacker, ale spíš jde o někoho, kdo si ve škole vyměňoval s kamarády obrázky nahých slečen a BT nechal zapnutý. „Floyd [SM]“ je téměř jistě bluejacker. Usvědčuje ho symbol [SM], který označuje komunitu bluejackerů ke které se hlásí (v našem případě se nejedná o klub vyznavačů sado-maso, ale o komunitu lidí siemensmania.cz). Nyní víme kdo je Bluejacker a jak ho poznáme. Jenže ne nadarmo se říká „Každý pes, jiná ves.“ A i samotní bluejackeři se liší tím, jakým způsobem bluejacking provádějí. Dovolil jsem si určit několik základních typů:
Parchant:
Nejčastěji pubertální výrostek, jemuž maminka za jedničku z chování koupila „fuckt nabusheney foun“. „Parchant“ se baví vulgárním nadáváním ostatním do pohlavních údů, hospodářských zvířat s pochybnou hygienou a tak dále… „Parchantů“ naštěstí po našich končinách moc neběhá a tak je setkání s ním raritní záležitostí asi jako s kolibříkem Trachiorea rebus.
Sniper:
„Sniper“ (ostřelovač) již není v našich končinách tak vzácný úkaz. Jde o člověka, který má BT v neviditelném módu a tak zasahuje svůj cíl jako jeho reálný vzor- nepozorovaně. Když vám z ničeho nic přijde vizitka „Dostal jsem tě. Floyd [SM]- vy začnete skenovat, leč na nikoho nenarazíte, nevěšte hlavu - právě jste se stali obětí snipera, který se zrovna rozhlíží po další oběti.
Kecálista:
Bluejacker, který je vždy ve viditelném módu (jako drtivá většina ostatních bluejackerů), vyhledává další „Kecálisty“ za účelem pokecat a vyměnit si nějaké ty obrázky, nebo třeba hry…
Fajnšmekr:
„Fajnšmekr“ je zvláštní úkaz mezi bluejackery. Fajnšmekrovi jde o to, vychutnat si vás. Ne vás urazit, zesměšnit. Ale vychutnat. „Fajnšmeking“ je věda. Je to téměř sociální inženýrství v malém- identifikovat cíl, odhadnout ho a podle toho zvážit další kroky. Až ho potkáte, uvidíte.
Spamer:
„Spamerovi“ jde o jedinou věc- poslat co nejvíce vizitek na co největší počet telefonů. „Spamer“ často užívá nějaký program pro bluejacking (o nich později), má nastaveno automatické odesílání vizitek a jen chodí a posílá…
Teď si jistě mnozí, kteří zatím o bluejackingu nevěděli a na stole jim leží telefon s BT, říkají: „Fajn, chci to zkusit, jak na to?“ V první řadě musím zdůraznit jedno: Bluejacking je jako každá jiná činnost především o lidech, kteří ho provádějí. Je jen na nás všech, jak to bude „venku“ vypadat. Když budou lidé ohleduplní, bude bluejacking zábavou a potěšením. Chci hlavně upozornit na tohle: když píšete někomu, kdo neví co je to BT a natož bluejacking, jedná se v podstatě o zásah do jeho soukromí. Jestli mě někdo začne přes BT nadávat, ignoruji ho. Je proti kodexu cti pravého Bluejackera komukoliv škodit. Když napíšete „Zavaz si botu.“, je to něco jiného než „Sleduju te ty parchante!“. O zprávách typu „SIM karta byla zformatovana“ se dá také polemizovat. Nevidím jedinou machrovinku na tom, když někomu neznalému něco takového pošlete… Anonymním nadáváním a urážením ostatních nic nezískáte - nehledě na to, že za blbce nebude adresát, nýbrž v tomto případě Vy… OK, pravidla znáte, jdeme na to!
Na svém telefonu si zapneme Bluetooth, zvolíme si vhodnou přezdívku a jdeme do ulic. Záleží jen na Vašem důvtipu a fantazii s čím se vytasíte, pamatujte ale na pravidla slušného chování. Ideální místa jsou ta, kde se pohybuje velké množství lidí (hypermarkety, MHD, Carrefour v době slev atd.). Jistě ale brzy poznáte, že práce s vizitkami je na některých telefonech celkem nepohodlná a pomalá. To si uvědomilo i pár chytrých hlav a daly vzniknout některým programům, díky kterým je práce s vizitkami značně příjemnější.
Je-li váš přístroj vybaven operačním systémem Symbian, sáhněte po programu s názvem BTJack. Tento program je poměrně spolehlivý a je k dispozici v češtině. Vlastníte-li „obyčejný“ telefon, vybavený Javou, můžete vyzkoušet BTExplorer. Je ale důležité vzít na vědomí toto: Aby program fungoval, musí mít Java v telefonu přístup k Bluetooth- mobil musí být vybaven MIDP2- jestli je Váš přístroj tuto Javu obsahuje zjistíte nejlépe na nějakých internetových stránkách věnovaných Vašemu miláčkovi.
Uff jsme na konci přátelé. Jako definitivní tečku za tímto článkem nezbývá než uvést zásady, kterých byste se měli při svých aktivitách řídit:
- Nedělejte nic, co je v rozporu s právním řádem České republiky a pravidly slušného chování. Tím myslím: Posílání pornografie, výhrůžky, urážení atp.
- Nezahlcujte nikoho hromadným posíláním zpráv. Nemá-li objekt Vaší činnosti zájem s Vámi komunikovat, nechte ho na pokoji.
- Nemyslete si, že když umíte „jackovat“, že jste lepší než ostatní.
- Bluejacking je jako fotbal- nezáleží na tom kdo má lepší dres nebo kopačky- důležité je jak hraje. A jak hrají ostatní, se kterými je na hřišti.
|
|